středa 1. listopadu 2017

SCRAPBOOKING | Velký žrout

Z každé činnosti, kterou děláme, z velké části profitujeme, ale zároveň si naše tvoření vybírá i svou daň. Se scrapem mám spojené hlavně pozitivní emoce, jenže má i svou odvrácenou tvář.
UHK Gallery
Minialbum našich kávových vzpomínek z materiálů od PA a Papergarden.
Čas a peníze. To je trend, který dnes letí. Chceme mít nejlépe všechno hned a rychle a ještě k tomu za málo peněz. A scrapbooking je v tomhle ohledu naprostý opak. Vezme si celkem hodně peněz a hlavně si uzme mooooře času.


Nevím jak vy, ale jsou všemožné krásnosti, kterým neodolám. Tohle se mi hodí, tamto určitě využiju později, tuhleto je zase strašně trendy a prostě must have, támhleto je za neuvěřitelně suprovou cenu a toto je poslední kousek, přece ho tam nenechám… A už to jede, už to lítá, koruna sem, koruna tam, navíc mají dopravu zdarma od xxx set korun, tak tam ještě něco přihodím. A penízky se kutálí z peněženky pryč.
Page kit Papero Amo
Minikniha k výročí svatby pro mého muže z Page kitu PA.
Nevyprané ponožky, nevyžehlené košile, neumyté nádobí, nedovařená večeře, rozčilující se dítko, dožadující se vaší pozornosti… a vy nevidíte, neslyšíte a prostě tvoříte. Jste ve flow stavu, tak nějak mimo čas. A pak se rozhlédnete kolem sebe, proberete se jako ze sna, nasadíte turbo tempo a makáte, abyste tu dvouhodinovou práci zvládli za půl hodiny. Znáte to taky? U nás se nejčastěji opakuje tato scéna. Manžel se mě v půl desáté ptá: "Za jak dlouho půjdeme spát?" "V deset…" odpovím automaticky a snažím se přidat na tempu, to přece za půl hoďky stihnu. "Tak už půjdem spát?" ptá se manžel o hodinu později. A já se na něj obořím, co mě zase ruší, když se ptal před pěti minutami. Zkrátka když tvořím, tak má moje hodina pět minut.

A ještě je tu taky prostor. Někde se ty pěkné věcičky a naše skvělé výrobky z nich skladovat musí. Některá má jen pár krabic, které vždy vytáhne, vše rozloží, zascrapuje si a zase to uklidí. To je první fáze. Další fáze je, když už se vám to uklízet nechce a prostě si sprostě na úkor ostatních zaberete nějaký stůl. Následuje fáze "chci můj vlastní scrapkoutek," který vám manžel (ne)ochotně vyrobí. A když vás to chytne a máte další velké plány, tak se z koutku nenápadně může stát i scrapmístnost…

A to jsme ještě nemluvili o hotových výrobcích! Velká alba na polici se pomalounku polehounku rozlezou na další polici, přiberou k sobě do party minialba, krabičky a různé jiné 3D pokusy, až je z toho plná skříň. A než se nadějete, přáníčka jsou všude, kam se podíváte, vystavená, na okrasu. Uff.

Přáníčka z Card kitu PA.
Když je to tak drahé, návykové, prostorově a časově náročné, tak proč se tomu věnovat? Naše skvělé zážitky si zaslouží vymazlený kabátek, aby vynikly ještě víc. Chceme to mít estetičtější a pochlubit se. Chceme, aby nad našimi alby všichni příbuzní vzdychali (myšleno nad tou krásou, ale najdou se i tací, kteří spíš nevěřícně kroutí hlavou a nechápou, proč to tak prožíváme…). Chceme nadělovat stylové dárky a dechberoucí přáníčka. A chceme to mít prostě hezký. Ale hlavně, když k tomu tvoření člověk zasedne a začne tvořit, tak si to zkrátka užije, odpočine si, pročistí si hlavu, uklidní si rozbouřenou mysl a připomene si krásné vzpomínky. A je mu líp. A za to to přece stojí. Máte to taky tak?

2 komentáře:

  1. Tak mám dojem,že když jsi psala tento článek,seděla jsi snad u nás doma.Je fajn vědět,že i jinde je to stejné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, to jsem ráda, že v tom nejsem sama :-D Snad ty naše snahy o krásná alba jednou někdo ocení ;-)

      Vymazat

Děkuji za komentář :)